Angola je druhou největší portugalsky mluvící zemí. 11. listopadu 1975 vyhlásila Angola nezávislost. V posledních desetiletích zejména od konce občanské války (1975-2002), portugalština jako druhý a mateřský jazyk stále roste. Podle údajů ze sčítání lidu z roku 2014 měla Angolská republika 25 789 024 obyvatel, z nichž 52 % byly ženy. Do 14 let bylo 47,3 % obyvatel a průměrný věk obyvatel byl 20,6 let.
Angola a její jazyky
Podle článku 19 Ústavy Angolské republiky (2010) „1. Úředním jazykem Angolské republiky je portugalština“ a „2. Stát si cení a podporuje studium, výuku a používání ostatních jazyků Angoly, stejně jako hlavní jazyky mezinárodní komunikace“. Článek 21, písmeno „n“ zahrnuje mezi základní úkoly státu, že „Ochrana, oceňování a důstojnost angolských jazyků afrického původu jako kulturního dědictví a podpora jejich rozvoje jako jazyků národní identity a komunikace“. Není však definováno, kolik a které jsou ve skutečnosti „angolskými jazyky afrického původu“. Dokonce i prezident Národního institutu jazyků Angoly se v rozhovoru z 30. října 2022 odvolával na data z roku 2014. Zde se zmínuje deset jazyků kromě portugalštiny: Umbundu, Quicongo, Kimbundu, Chocue, Nhaneca, Gangala, Fiote, Cuanhama, Muhumbi a Luvale.
Nepanuje shoda v tom, jaká je nebo by měla být jazyková politika státu ve vztahu k těmto jazykům, např. s ohledem na jeho roli ve vzdělávacím systému, kde se na národní úrovni používá pouze portugalština. Neurčitost rozhodně nepřispívá k prestiži a vitalitě těchto jazyků, které by mohly přijít o řadu svých mluvčích.
Portugalština
Údaje z roku 2014 ukázaly, že portugalština je nejpoužívanějším jazykem v zemi, a to u 71 % populace (26,9 % populace bylo Umbundu), zejména v městských oblastech. Odhaduje se, že portugalštinou v současnosti mluví ještě větší procento lidí, a že se stala mateřským jazykem těchto lidí. Nárůst počtu portugalsky mluvících nevyhnutelně vede k její nativizaci, což je proces společný pro mosambickou portugalštinu. Je nevyhnutelné a přirozené, že se v Angole objevila národní varianta portugalštiny, která má značné množství popisných děl, ale postrádá systematickou kodifikaci a výslovné uznání ze strany úřadů země, které mlčky chápou evropskou portugalštinu jako národní normu. Tato situace má velmi negativní dopady na vzdělávací úroveň. A to proto, že propast mezi rozmanitostí, kterou skutečně mluví studenti (i učitelé a úřady), a tím, který je uznáván jako norma a model jazyka (ten, kterým mluví v Lisabonu střední a vyšší tříd populace, ve formálních kontextech) je stále hlubší.
Podle aktuálních údajů má nyní angolská populace více než 35 milionů obyvatel, a průměrný věk je 17,6 let. Podle prognózy OSN (2022) bude subsaharská Afrika do roku 2060 nejlidnatějším regionem světa. Bude Angola schopna dostát tak mimořádnému populačnímu růstu? Bude nutné, aby tento růst byl doprovázen proporcionálním růstem indexu lidského rozvoje. Jazykové plánování a politika země bude muset odpovídat rostoucímu významu země.
