Zaniklé jazyky (neboli také mrtvé jazyky) jsou ty, který už nemají žádného rodilého mluvčího. A to přesto, že se v určitých oblastech nadále používají (liturgie, vědecká jména atd.). Takovým příkladem může být latina.
Mrtvé jazyky – proč jazyky umírají?
Násilí
Války, invaze a kolonizace mohou způsobit, že mluvčí určitého jazyka umře nebo svůj mateřský jazyk vymění za jiný. To je případ tasmánských jazyků nebo některých indiánských jazyků, zejména v Severní Americe. V této skupině lze uvažovat o násilné politice vykořenění, kterou prováděly vlády různých zemí proti domorodcům a národnostním menšinám. Toto byly případy bývalých britských kolonií jako Austrálie nebo Kanady do 60. let minulého století nebo Turecka do 80. let minulého století.
Omezující jazyková pravidla
V takovém případě se jedná o situaci, kdy státy a jejich vlády zavádějí normy pro povinnou asimilaci etnicko-kulturních menšin k většinové nebo oficiální kultuře státu, zejména pokud jde o úřední jazyk, výrazně omezují používání jejich vlastních jazyků. Slavným příkladem této praxe je jazyková politika Francie, přijatá od dob monarchie a posílená po Francouzské revoluci, která ovlivnila několik zemí v rámci jejich národní výstavby. V některých případech to bylo kombinováno s politikou násilné asimilace.
Přírodní katastrofy a nemoci
Přírodní katastrofy, jako je tsunami, které například zažila Indonésie, mohou způsobit vymření populace nebo ji zanechají v takovém stavu, že se její mluvčí musí uchýlit do jiné kultury a osvojit si její jazyk a zvyky. V případě nemocí musí být lékaři velmi opatrní při kontaktech se vzdálenými a izolovanými národy, protože přenos triviální nemoci může být smrtelný. To výrazně ovlivňuje jazyky, kterými mluví malé skupiny. Například je dobře zdokumentováno, že jazyk Arauá zmizel v roce 1877 kvůli epidemii spalniček.
Ekonomický tlak
V tomto případě ke vymření jazyka dochází, protože mluvčí se domnívají, že jejich děti budou mít lepší budoucnost, pokud se naučí určitý jazyk. Během dvou generací pak může hrozit zánik původního jazyka. To je případ tlaku angličtiny na mnoho jazyků, včetně některých národních jazyků, jako je dánština nebo norština, které v tomto konkrétním případě a v tuto chvíli nejsou ohroženy. V minulosti měly některé ekonomické aktivity katastrofální dopad na domorodé obyvatelstvo, jako například kaučuková horečka (1879-1945), která zdecimovala mnoho amazonských národů, zejména v severním Peru (Záparo, Peba-yagua a Bora-Witoto).
Kulturní prestiž
Tento mechanismus často souvisí s předchozím bodem, protože kulturní prestiž často pochází z materiálního bohatství. Je to jeden z nejdůležitějších mechanismů mizení malých jazyků. Jakmile cizí jazyk získá na prestiži a kulturní či ekonomická elita jej začne používat, může trvat jen krátkou dobu, než se toto učení posune na geografickou i kulturní periferii a děti se přestanou učit svůj vlastní jazyk ve prospěch toho cizího. Několik jazyků vytlačených romanizací prošlo procesem tohoto typu a stejně tak starověká Elamitština byla nahrazena íránskými jazyky.
Smíšená manželství
Historicky, etnické a jazykové menšiny, které praktikovaly smíšená manželství s lidmi jiných více rozšířených jazyků, mají děti se špatnou nebo nedostatečnou znalostí jazyka většiny menšin. V Brazílii mnoho etnických skupin značně zdecimovaných ve 20. století praktikovalo smíšené manželství, přičemž původní jazyky byly ponechány ve prospěch portugalštiny. A stejně tak v lokalitách, kde migrovala různá menšinová etnika, často menšinové jazyky vytlačuje nejrozšířenější národní jazyk nebo regionální jazyk.
Politická represe
Politické důvody, prováděné výlučnými nacionalistickými režimy na menšinách, a dokonce i na většině obyvatelstva, výhradně pro politické a ideologické účely, s použitím jazyka, který je vnucován jako „národní“.
Vymírání jazyků v dnešní době
Odhaduje se, že každé dva týdny zemře lidský jazyk se svým posledním mluvčím. Vědci odhadují, že na světě existuje mezi 6000 až 8000 jazyků. Bohužel se očekává, že přibližně 90 % zmizí během příštích dvou až tří století. Jen v Severní Americe v posledních desetiletích zmizelo více než 50 jazyků. V peruánské Amazonii na počátku 18. století existovalo kolem 150 jazyků, z nichž dnes přežívá sotva třetina.
Je zřejmé, že sociologické účinky ekonomických procesů, které omezily izolaci vzdálených komunit a donutily miliony lidí opustit své malé místní komunity, aby migrovali do velkých měst, výrazně přispěly k opuštění nebo úpadku místních jazyků ve prospěch jiných.
Jazyk se považuje za ohrožený, když se ho děti již neučí jako svůj mateřský jazyk. Tedy když rodiče předávají svým dětem jiný než jejich rodný jazyk. V těchto případech, demograficky, jak generace, které znají jazyk, stárnou a umírají, počet mluvčích tohoto jazyka se drasticky snižuje.
Pro zájemce je k dispozici Interaktivní atlas ohrožených jazyků UNESCO, který poskytuje informace o umístění a stavu ohrožených jazyků.
Revitalizace a přežití jazyků
Existuje přinejmenším jeden případ, hebrejština, ve kterém byl mrtvý jazyk „oživen“ pro každodenní použití. Hebrejštinu již ve starověku vytlačila aramejština, i když se zachovala jako liturgický jazyk a v 19. století ji používala sionistická hnutí. Rozhodnutí dát státu Izrael „neutrální“ jazyk jako úřední jazyk je to, co dalo impuls k oživení jazyka. Jazyk musel být přirozeně upraven a bylo vytvořeno velké množství neologismů, které jej přizpůsobily modernímu použití.
Za úspěch lze také považovat finštinu ve Finsku, která byla po získání nezávislosti vládou ustanovena a prosazována jako úřední jazyk. Jazyk ohrožovala prestiž švédštiny, která je nyní také úředním jazykem země. Menší úspěchy mají baskičtina a irština, které měly v roce 2004 více řečníků než v roce 1954, i když jejich budoucnost není zajištěna. V obou případech byl nařízen kooficiální status jazyků (irština je dokonce oficiální v Evropské unii).
Indiánským jazykům hrozí zánik
Mnoho původních amerických jazyků zmizelo od 16. století, ale tento trend se ve 20. století znepokojivě zrychlil. V Severní, Střední a Jižní Americe prakticky neexistuje země, ve které by nebyly ohrožené domorodé jazyky.
Mezi indiánskými jazyky je nejméně 170 vážně ohrožených. Některé z nich pravděpodobně vyhynuly, jelikož poslední záznamy o kontaktu s mluvčími sahají někdy až 20 let zpět.
A když jazyk zemře?
Když jazyk zemře, dojde ke komplexní ztrátě nejen jazyka samotného. Také se ztratí spojení s identitou a blahobytem a to zejména v domorodých komunitách. Je prokázáno, že identita, autonomie a duchovní suverenita mnoha domorodých národů jsou silně propojeny s jejich mateřským (tradičním) jazykem. Vzhledem k tomu, že kulturní identita, jazyk a sociální tradice jsou hluboce propojeny, může být ztráta jazyka klíčovou hnací silou zdravotních problémů v domorodých komunitách.
